Jak vést efektivní rozhovor o klimatické krizi* v 11 krocích

Klimatická krize může být emotivní téma, zde najdete způsob, jak k němu přistupovat.

Dan Rubin, PsyD

7. března, četba: 6 min.

Jako profesor psychologie se vždycky snažím naslouchat tomu, co mě učí moji studenti. Například jsem ve svých třídách dělával průzkumy a ptal jsem se například: "Kdo z vás se snaží měnit svého partnera?" Skoro každý zvedl ruku. Pak jsem se zeptal: "Kdo z vás má rád, když se vás váš partner snaží měnit?" Tentokrát ruku nezvedl nikdo, ale vždycky se objevilo několik vědoucích pousmání.

Dvacet let se zabývám duševním zdravím a vzděláváním a během té doby jsem se naučil, že nikdo nemá rád, když se mu říká, co má dělat. Chceme-li mluvit o klimatické krizi s přáteli či rodinou, nebo dokonce s někým úplně cizím na sociálních sítích, domnívám se, že příliš rychle přistupujeme k proklamování nadřazenosti našich názorů. Spíš přednášíme, než abychom poslouchali, a to naše snahy blokuje.

Klíčová otázka zní: Jak můžeme vést produktivní rozhovory o klimatické krizi? Jak vést debaty, které vyústí v to, že se lidé začnou o problém skutečně zajímat, budou se cítit informováni a budou ochotni dělat něco jinak?

Zde je návod v jedenácti krocích, který přinese žádoucí výsledky:

1. Poznejte sami sebe

Dřív než povedete debatu s někým jiným, potřebujete si "promluvit" sami se sebou. (Děkuji Richardovi z projektu City Atlas.) Začněte sami pro sebe otázkou: "Proč mi záleží na tématu klimatické krize?" Dopřejte si dostatek času na to, abyste se důkladně seznámili se svými myšlenkami, pocity, domněnkami, příběhy a spotřebitelským chováním. Položte si otázky z této jedenáctibodové osnovy a skutečně poslouchejte všechno, co máte potřebu říct. To vám poskytne neocenitelný základ sebeporozumění a sebeuvědomění a připraví vás na první rozhovor o klimatické krizi s někým dalším.

2. Vedení konverzace o klimatické krizi vyžaduje cvik

Je nejlepší začít s menšími výzvami a propracovávat se k větším, stejně jako třeba při zvedání činek. Začněte tím, že si vyberete někoho, koho dobře znáte, kdo je obvykle otevřený diskusi. Tento návod vám nepomůže v jednání s internetovými provokatéry (v angličtině tzv. trollové) a popírači. Pomůže vám bavit se s obyčejnými lidmi, kteří jen nejsou zvyklí o klimatické krizi mluvit. Takže si vyberte kamaráda a věřte, že to zvládnete. Berte to jako příležitost zapracovat na svých komunikačních dovednostech a zvyšování vlastní sebedůvěry.

3. Začněte tím, že požádáte o svolení

Buďte přímočaří a přívětiví. Řekněte: "Myslíš, že bychom si mohli promluvit o klimatické krizi?", nebo "Chtěl bych s tebou mluvit o klimatické krizi. Nevadilo by ti to?" Můžete to říct, když se to zrovna hodí, nebo to rovnou nadhoďte, protože to je pro vás důležité téma, myslíte na to a chcete o tom mluvit. Pamatujte si, že váš kamarád, komunikační partner, má právo říct na váš návrh ano i ne.

Nikdo nemá rád, když se mu říká, co má dělat. Naopak lidé ocení, když jim projevíte respekt a dáte jim prostor.

Když řeknou ne, přijměte to a nenaléhejte. Pokud odpoví ano, zeptejte se, kdy by o tom chtěli mluvit, a dohodněte se na vhodné době. Jde především o domluvu, partnerovo svobodné rozhodnutí. Když se vás partner zeptá, proč o tom chcete mluvit, povězte mu, co jste zjistili v kroku č. 1: "Myslím, že je důležité o klimatické krizi mluvit a chtěl bych vědět, co si o tom myslíš ty. A taky bych ti rád řekl, co si myslím já, když budeš souhlasit." Vaše práce je vést rozhovor se zájmem, vytvořit prostor a převážně poslouchat.

4. Buďte dobrým hostitelem a moderátorem

Kupte osobě, s níž chcete o tématu mluvit, třeba kávu nebo zákusek. Ujistěte se, že váš partner bude mít čas se rozkoukat a udělat si pohodlí. Buďte přátelští a nespěchejte na výsledek. Dobrá konverzace je jako dobrá společná večeře: nejde o to, co nejrychleji se dostat na konec, ale o příjemný pocit z celého procesu. Dobrý hostitel dává svému partnerovi najevo trpělivost, respekt a dobrou vůli. Tím vytvoříte silný základ pro užitečnou a zaujatou diskusi.

5. Začněte tím, že se zeptáte: "Co jsi slyšel o klimatické krizi? Co je to?"

Uctivě poslouchejte a nepřerušujte partnera ani se ho nesnažte opravovat. Jde o to, abyste zjistili jeho postoje a pochopili tak, která fakta a názory utvářejí jeho chápání problému. Pokud se vás komunikační partner zeptá, co víte nebo si myslíte vy, můžete říct pár věcí, ale je podstatné ho nezahltit svými myšlenkami a názory. Snažte se, aby byl v centru on.

Zásadní je poslouchat, nikoli přednášet, protože nikdo nemá rád, když se mu říká, co má dělat. Prvořadý je upřímný zájem a přívětivost vás jako hostitele či moderátora.

6. Zeptejte se na partnerovy pocity ohledně klimatické změny: "Jak se ohledně klimatické krize cítíš? Jaký z toho máš pocit?"

Pocity jsou něco jiného než vědomosti a názory. Zajímejte se o jeho zmatek, úzkost, smutek, vztek, nezájem, rozrušení, strach a další pocity. Pokuste se zjistit, proč je vystrašený nebo zmatený, např. "Z čeho konkrétně máš strach?" nebo "Co z toho tě mate?".

Pokud se partner bude ptát na vaše pocity, buďte upřímní a řekněte mu to, ale najděte míru. Nesnažte se říct co nejvíc a zahltit ho. Vytvořte prostor pro jeho pocity bez toho, abyste ho zaplavili těmi svými. Buďte empatičtí. Klimatická krize je silně emotivní. I to je třeba přijmout a mluvit o tom.

7. Zeptejte se: "Co myslíš, že můžeme ohledně klimatické změny udělat?" 

Touto otázkou probouzíme moc, akci a odhalujeme možnosti. Ptáme se na způsoby zmírňování klimatické změny, adaptace na ni či zastavení jejího průběhu. Ptáme se, co si partner myslí nebo cítí, že by mohlo pomoct, jestli si myslí, že jsme bezmocní, nebo prostě neví. A opět, pokud se zeptá na váš názor, klidně se o něj částečně podělte, ale dejte prostor jemu. Pokud nabude dojmu, že si myslíte, že se nedá dělat nic, proč by o tom s vámi měl mluvit nebo se o to téma zajímat?

Pamatujte si, že důležité je vést užitečnou konverzaci, která má za cíl vytvořit pocit zapojení, naději a zaujetí. Zaséváte semínka a vytváříte pojem o tom, že klimatická změna je problém, s nímž lze něco dělat. Pomáháte svému partnerovi posunout se z pozice pasivního pozorovatele k zaujatému účastníkovi.

8. Zeptejte se: "Co myslíš, že bys mohl ohledně klimatické krize udělat ty?"

Touto otázkou apelujete na partnerovu osobní moc, aktivitu a odkrýváte jeho možnosti. Má vzbudit diskusi o naději, zapojení se a pocitu osobní účasti. Nejsou jen věci, které ve vztahu ke klimatické krizi můžeme udělat my jako lidstvo, ale také takové, které může udělat jednotlivec. Tímto vlastně pomáháte pěstovat nebo podporujete partnerův pojem o vlastní moci a o tom, že jeho osobní volby mohou vyvolat změnu.

Pokud se vás partner zeptá na totéž, platí stejná pravidla jako výše: Poslouchejte, nepřednášejte a vytvořte prostor pro svého partnera, aby se mohl rozhodovat sám.

9. Zeptejte se: "Chtěl bys o klimatické krizi vědět víc?"

Pokud řekne ne, nesnažte se ho přimět změnit názor. Můžete lehce vyzvídat a pokusit se neagresivně zjistit, proč se tak rozhodl, ale nesuďte ho, nerýpejte. Nikdo nemá rád, když se mu říká, co má dělat. Pokud odpoví ano, zeptejte se, o čem konkrétně by se chtěl dozvědět víc. Buďte vybaveni praktickými informacemi, které budou zahrnovat tipy na zdroje o klimatické změně a o tom, co dalšího lze dělat. Osobně používám projekt Drawdown jako zdroj řešení a 350.org, Sunrise Movement, a Climate Reality jako příklady skupin, které pomáhají lidem dozvědět se víc. Taky doporučuji, aby lidé sledovali práci klimatologů jako je Katharine Hayhoe a Michael Mann.

Použijte jakýkoli zdroj, který dobře znáte a chcete ho sdílet. Můžete říct něco málo o tom, co jste zjistili vy a co osobně děláte ohledně klimatické krize, ale opět platí, že nesmíte partnera zahltit, nebo mu říkat, co má dělat on.

To hlavní je ukázat, že téma je široké a existuje řada výzkumů a zdrojů informací a že jsou způsoby, jak s tím jednoduše začít něco dělat.

10. Zeptejte se: "Můžeme si o tom zase někdy promluvit?"

Pokud partner odmítne, nechte to být. Pokud bude souhlasit, máte vyhráno. Příští debata už nemusí být tak strukturovaná, zvolte styl, který vám vyhovuje, ale pamatujte si prosím, že nikdo nemá rád, když se mu říká, co má dělat. Buďte i nadále zvídaví, velkorysí, podporující, trpěliví a přívětiví.

11. Nepřestávejte o klimatické krizi mluvit.

Katharine Hayhoe říká, že jedna z nejdůležitějších věcí, kterou můžeme udělat ve vztahu ke klimatické krizi, je mluvit o ní. Jádrem těchto debat by mělo být svobodné rozhodnutí a upřímný zájem. Neberte člověka, s nímž mluvíte, jako problém a sebe jako toho, kdo má všechny odpovědi a celý problém dokáže vyřešit. Mnohem důležitější je vést tyto debaty jako člověk, který se chce spojit s dalšími lidmi. Musíme působit důvěryhodně a být přívětiví. Naše schopnost být lidští je absolutně klíčová, abychom na poli šíření povědomí o klimatické krizi odváděli smysluplnou práci, která bude mít skutečný efekt. Všichni jsme v tom spolu.

Překlad: Kateřina Čechová

* Pozn. Překladatelka používá pro překlad sousloví "climate change" zejména český výraz "klimatická krize", který lépe odpovídá situaci, ve které se jako lidstvo nacházíme. Slovní spojení "klimatická změna" naproti tomu odkazuje ke stavu, k němuž směřujeme a který je patrně neodvratný. "Klimatická krize" má vybízet k akci - ke zpomalení procesu a udržení oteplování pod kritickou mezí.