Máme naději. A naděje je něco, s čím můžeme změnit svět.

Jeden ze studentských projevů z liberecké stávky za klima, která proběhla 20. září 2019 u OC Plaza. Autorkou je Klára Kopytková, která na demonstraci spolu s dalšími studenty promluvila ke shromáždění. 

Přeji vám krásný den.

Jsem lidská bytost, stejně jako vy všichni, kteří tu dnes stojíte. A musím říct, že vlastně už vidět vás tu stát, je neuvěřitelné. Někoho s transparentem, někoho bez, ale na tom nezáleží. Tím, že tu dnes stojíte, totiž něco ukazujete a to to, že vám není jedno, co se tu děje a co je očividné. Totiž, že probíhá globální oteplování a klimatická změna na naší planetě Zemi, a to jak už asi většina z nás mohla zaznamenat, v našem každodenním životě. Vždyť to vidíme i cítíme na vlastní kůži. Přiznávám, že v České republice to ještě tolik nehoří jako třeba v Brazílii, Africe, ale i jižní Evropě. Ale záleží vlastně na tom, jak moc to hoří v kontextu s globální klimatickou krizí zrovna v Česku? Pojďme se na to podívat globálně...

Víme, že celá planeta Země trpí. Fakta už asi všichni známe. Neměli bychom tedy změnit myšlení a způsob chování k našemu prostředí po těch všech chybách, kterých jsme se dopustili nejenom my, ale i předešlé generace vůči prostředí a planetě, na které žijeme. Neměli bychom začít myslet jinak, s ohledem na enviromentální krizi, která nás v každodenním životě zasahuje? V roce 2019... A teď nemyslím pouze na dobrý skutek, že pokaždé když jdete do Starbucks, koupíte si kávu v papírovém kelímku místo v plastovém. Teď myslím na to, že i kdybychom se každý z nás snažili ze všech sil snížit odpad a zátěž našich malých životů na prostředí úplně na minimum, stále se neposuneme tak, aby nám to pomohlo před blížícím se klimatickým zlomem. Určitě tím nechci říct, že snažit se o to je zbytečné. Naopak! Je to skvělé! Nicméně to nemůžeme zvládnout jako jednotlivci - sami.. Potřebujeme pomoc. Potřebujeme pomoc od ostatních velkých korporací, společností a politiků, aby změnili svůj přístup a došlo ke změně. A až potom naše jednotlivá pomoc v kombinaci s větší a systematičtější pomocí konečně může začít dávat větší smysl. Protože všechno má větší smysl v pospolitosti a určité komunitě. Minimálně to má větší sílu. Nezní to logicky?

Ale ten problém pro provedení změny není jenom v nás a politicích. Problém je i v mechanismu fungování dnešní společnosti. Zamyslete se nad tím, že se máme opravdu dobře a naše životní úroveň je oproti některým místům na Zemi nevídaná. Máme nespočet možností co dělat, co jíst, kde žít, jak se vzdělávat a kam chodit do školy, jaké číst knihy a v jakých jazycích, jakou poslouchat hudbu, kdy jít do kina na premiéru Avengers: The Endgame, s kým se hádat, na koho být milý a koho ignorovat, kdy zveřejnit novou fotku na Instagramu a zda "lajknout" našemu kamarádovi novou profilovku na Facebooku, jaké ponožky si koupit či kde zasadit květinu na zahradě naší babičky. I když s tou květinou by to mohl být problém kvůli narůstajícím suchům. A pravidlo, které můžeme v dnešní společnosti pozorovat je jednoduché. Čím lepší životní úroveň máme, tím méně se staráme a zajímáme o lidi a problémy okolo nás. I když by nám teď na mysl mohla vyvstat otázka: nemělo by to být naopak - čím vyšší standard, tím větší duch a ohleduplnost? Bohužel.. Není ve srovnání s klimatickou krizí až absurdní jak VELKÉ, PŘEVELIKÉ maličkosti řešíme? A nesmyslí stejně tak i politici?

Samozřejmě, že ne všichni... jenom většina. Bohužel si neuvědomují, do jakého rizika nás dostávají svým ignorujícím chováním a s čím hazardují, když se neobtěžují vymýšlet žádné kroky a opatření pro lepší klima. Neuvědomují si svou zodpovědnost, kterou za nás mají. A pokud ano, tak ji ignorují a nepřijímají ji. Nemyslíte, že toto je naprosto bez respektu? A někteří z nich ani nemají v plánu svou zodpovědnost přijmout a akceptovat. Může to být z jednoho prostého důvodu. Že pokud nastane opravdový zlom, už možná ni nebudou naživu, že ano, pane Babiši? Ale dle mého názoru by tu zodpovědnost mít měli a měli by se starat. I kdyby to totiž neovlivnilo a přímo nezasáhlo jejich životy, klima zasáhne do životů dalších generací, jejich dětí a milovaných, našich dětí a nás zasáhne také. Nemyslíte, že kdyby už tu svoji zodpovědnost akceptovali a prali se za změnu, tak bychom tu teď nestáli?

Svět je čím dál rychlejší. Svět hoří. Naše planeta je jen jedna. Ale pokud si stále budeme žít životy v našich ignorujících bublinách, bohužel nepřežijeme. Příroda to vyřeší za nás a bubliny tak jako tak prasknou. Teď je to na nás a na pospolitosti, jež dokážeme mezi sebou vytvořit. Jelikož pospolitost je největší zbraní, kterou jako společnost máme, a proto v ní vše také dává větší smysl. Takže pokud chceme pomoct, musíme vystoupit z našich bublin. Mluvme s lidmi a dejme jim příležitost pochopit vážnost situace, ve které jsme. A třeba nás tu příště bude víc. Ať nás tu JE víc! Můžeme a měli bychom se snažit naše životy uskromnit a omezit zátěž na prostředí, ve kterém žijeme. Nemusíme se nechat vtáhnout do víru dnešní konzumní společnosti.

Pojďme být pospolu a ne až po - spolu. Jinak se obávám, že klima lidskou rasu "zrasí". Čelíme globálnímu sporu a kontroverznímu problému, ve kterém si nyní musíme vybrat, zda dáme přednost záchraně lidské rasy a evoluci či hodnotě peněz, osobnímu profitu a egu některých z nás. Tak co? Vyjdeme z našich bublin teď anebo budeme čekat až prasknou časem samy?

Každý krok se počítá. Máme naději. A naděje je něco, s čím můžeme změnit svět. Třeba hned teď. Ale nejprve musíme změnit přístup. A i vy už jste začali. I vy už jste praskli svou bublinu a jevíte zájem! Za to vám a nám všem děkuji.

Mějte krásný den.